Gichin Funakoshi

Zakladatel směru Shotokan. Karate se díky čínskému původu psalo ve znacích, které doslovně vyjadřovaly "čínská ruka". Moderní mistr tohoto umění Gichin Funakoshi tyto znaky změnil tak, že že doslovně znamenají "prázdná ruka". Funakoshi zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii "stát se prázdným". Pro mistra bylo karate bojovým uměním, ale také prostředkem tvorby charakteru. "Jako lesklý povrch zrcadla odráží vše, co je před ním a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se může střetnout. Toto je význam kara, neboli "prázdný", v karate." Trénink okinawského karate-džucu spočíval především v otužování úderových ploch ranami do nejrůznějších pomůcek. Podstatnou část tréninku tvořil také nácvik kata - sestavy útočných a obranných technik v nízkých postojích. V nich si karatisté zdokonalovali rychlost a přesnost provedení technik, stabilitu a dynamiku pohybu, prostorovou orientaci a pohybovou koordinaci. Protože cvičenci byli trénováni pouze na tvrdé až smrtící údery a kopy, neexistoval souboj ve dvojici. V pozdějších dobách se experimentovalo se zápasem v brnění (nazývané bogu).Toto expandující bojové umění začalo mít velký vliv například i na systém výcviku v japonské armádě. Japonský korunní princ Hirohito sledoval exhibici v Okinawě, jež na něj udělala takový dojem, že jeho zpráva podnítila detailní studium tohoto umění v Japonsku. V roce 1922 pozval japonský ministr školství do Tokia pana Gičina Funakošiho, aby předvedl karate-džucu poprvé na japonské půdě. Funakoši do roku 1924 prosadil, aby se karate-džucu zavedlo jako povinný výcvik také do japonských škol. Brzy bylo v Japonsku více studentů karate-džucu než na Okinawě.